Historie diamantů

Slovo diamant vzniklo ze slova řeckého původu „adamas“ a znamená nepřemožitelný. Právě slovo nepřemožitelný se vztahuje asi k nejznámější vlastnosti diamantu a to jejich tvrdosti a odolnosti. Diamant je nejtvrdší ze všech námi známých kamenů, není možné do něj dělat vrypy žádným jiným materiálem. Diamanty byly poprvé broušeny na začátku 14. století v Benátkách. V 17. století se centrem pro zpracování a obchodování s diamanty stal Amsterdam. V dnešní době mezi hlavní zpracovatelská centra řadíme Antverpy, Mumbay, Surat, Guangzhou, Tel Aviv a New York. Váha vybroušeného diamantu je jednoznačně nižší (typicky o 60 %) než u neopracovaného kamene v důsledku řezání a leštění. Proces zpracování je velice složitý. Diamant je nádherný drahokam, o tom není pochyb. Využití tohoto nejtvrdšího minerálu světa je různorodé. Diamanty se využívají k investicím, k výrobě šperků, ale také v průmyslu. Ze světové produkce diamantů je určeno 80% pro průmyslové účely, pouze okolo 20% je zpracováno ve šperkařství a jen cca 2% jsou vhodná na investici. Od velké průmyslové revoluce v 19. století mají diamanty díky jejich tvrdosti mnoho využití: leštící kotouče, vrtačky, sekáčky, ale také v elektronických spotřebičích, pro rýsování extrémně tenkých a přesných vodičů, nebo ve velmi precizních medicínských nástrojích.